Je sobota 20.2.2010 podvečer a naposled obvolávám kluky, že vyjíždím, ať jsou připraveni. Původně jsme měli z Třebíče vyjíždět čtyři, ale vzhledem k množství výstroje jsme počet účastníků přehodnotili a jedeme jen tři … Kochťa (Josef Kochtík), Jáchim (Michal Tručka) a já. I tak je auto napěchované potápěčskou výstrojí k prasknutí.

V 19:30 vyjíždíme z Třebíče směr Kolín, kde přespíme a brzy ráno odjezd do zatopeného mramorového dolu u Drážďan – MILTITZ.

Cesta ubíhá jako po másle. Dlouho jsme neměli čas takhle si popovídat. Krátká kafíčková zastávka na benzínce, v Kolíně nákup v místním TESCO a už zastavujeme u obchodu Outdoor Diving Centrum, Jardy Štěpána – útočiště a nocleh. Přivítání, příprava ležení mezi regály, hrnek svařáčku, zkrátka skvělá atmoška 🙂

Ráno před pátou hodinou se balíme a vyjíždíme. Náš záměr je jasný – být na místě před osmou hodinou ranní, abychom mohli jít do vody jako první a využít zatím vynikající viditelnosti, která se hlavně v hlubších částech prostor velmi rychle kazí. Důvodem je vysoký počet potápěčů v hloubkách do -40 m. Zvířený sediment následně padá do nižších pater.

Zadařilo se. Jsme první! Kompletujeme výstroj a naposledy probíráme plán ponoru a hlavně dekompresní strategii. Po příjezdu správce dolu máme výstroj kompletní a po vyřízení nezbytných formalit (certifikace a platba 40 eur za vstup) transportujeme výstroj za vydatné pomoci našeho velmi silného kamaráda Kochti k místu zanoření. Je vzdálené cca 200 m od vchodu do dolu. Ještě sucháče a HURÁ NA DRAKA. Atmosféra se znatelně utišila, každý se soustředí.

U vody připínáme stage a provádíme finální kontrolu své a parťákovi výstroje. Nic se nenechává náhodě, vše kontroluji 2x. Plánovaná hloubka -63m.

Konečně O.K. a SESTUP … sleduji fixní vodící šňůru. Ta je do -9m natažená žlutým lanem o prům. 10 mm. Prohlížím si profil chodeb v malých hloubkách a hledám vhodný koutek, kam se „schovám“ při dekompresi. V sedmi metrech odkládáme stage s kyslíkem. V hloubce je nebudeme potřebovat a lépe se nám poplave.

Začínáme padat „svážnou“, následuje krátká horizontální štola, opět svážná a tak dále. Jsem překvapený strmostí sestupu a rozměrem jednotlivých prostor – je ohromující. Vše podtrhává výborná viditelnost, která dosahuje cca 20 m. Pod hranicí 40 m si všímám razantního nárůstu sedimentu a zúžení prostor. Je vidět, že v těchto částech dolu není tak velká návštěvnost. V osmé minutě jsme v nejhlubší části. Stále jedním okem pokukuji po vodící šňůře a musím konstatovat, že v této oblasti se německá důslednost neprojevuje ani dostatečně (nebo jsem systém nepochopil). Proplaváváme jednotlivými sekcemi. Jsou dobře patrné a orientace je o to snazší.

Těžba začala na přelomu čtrnáctého a patnáctého století. Těžil se zde mramor. Zpočátku povrchová těžba se změnila v roce 1850 na hlubinnou. Koncem 19. století začaly problémy s masivními průsaky vody. Vytěžený kámen (až 98% vápenec) se dále používal už jen jako surovina k dalšímu zpracování. Těžba byla definitivně ukončena roku 1924.

Za 2. světové války zde bylo skladiště benzínu (krycí název MOLCH 3 a 4). Měla zde vzniknout podzemní rafinérie, ale nebyla dokončena. V podzemní dílně byly vyráběny součásti leteckých motorů, zejména ventily a pístní kroužky.

Okolo roku 1997 „objevila“ důl pro potápění skupina speleopotápěčů z Drážďan, od roku 98 je přístupný (speleo)potápěčské veřejnosti. (informace z www.stranypotapecske.cz).

V díle jsou ve velmi dobrém stavu betonové konstrukce důlních technologií. Občas jsou k zahlédnutí i zbytky těžební techniky no a samozřejmě všudypřítomný mramor. Barevné tóny nerostu, které se odráží v kuželu našich lamp, dokreslují celkovou atmosféru. Nad rozměry jednotlivých dómů se tají dech.

Postupně se dostáváme na hloubku -48m. Běží čtyřicátá minuta. Je čas zahájit výstup. Odmačkávám první SETPOINT na stopkách, počítám jednotlivé deepstops. V -21 m přechod na EAN50, krátká zastávka. Jarda Š. zkouší nový počítač Suunto HelO2. To způsobí rozdíl v našem výstupovém profilu. Kolem nás proudí davy potápěčů a viditelnost se rapidně snižuje. Na jednotlivých zastávkách si vybíráme vždy místečko stranou od hlavních tras potápěčů, ale nadosah od vodící šňůry. Cítím Jardův a Jáchimův pohled, jak mě kontrolují … oplácím jim to stejnou službou.

-7 m blížíme se ke stage s O2, začíná mi být chladno. Ještě 18 minut a jsme venku. Všichni tři se vynořujeme současně. Vše v naprosté pohodě a podle plánu. Kochťa nás vyhlíží. Vyhledáváme jeho postavu v davu ostatních potápěčů a signalizujeme, že je vše O.K. Následuje transport výstroje. Opět za vydatné pomoci našeho kamaráda. Sbalíme výstroj a pádíme k domovu. V Kolíně krátká zastávka na přeložení výstroje a už směr Třebíč. Celá cesta probíhá v humorném duchu. Akce stála za to! Příjezd do Třebíče byl v neděli 21.2.2010 kolem 17 hodiny.

Poděkování: PEPO díííík! 🙂

Viditelnost: 20m, max. hloubka: 63 m, teplota vody: 8 st., čas do zahájení výstupu: 40 min., celková doba ponoru: 70 min., směs: trimix 18/45, nitrox 50, kyslík.